STŘEDA, 19. ČERVENCE
	Jmenuju se Nick. Až budu jednou velkej a stanu se gangsterem,
budu možná spíš známej pod jménem Nick Píchač. Našim to asi způsobí jistý
rozpaky, ale když už dostaneš od svýho kmotra mafiánskou přezdívku, moc se
nevyptáváš proč.
		-- C. D. Payne: Mladík v odboji
%
STŘEDA, 19. ČERVENCE
	Je mi čtrnáct (skoro) a bydlím v Oaklandu, v apatickym velkoměstě
přes záliv od San Franciska. Píšu si ve skrovnym soukromí svýho pokoje na
otravně zastaralym átéčku. Kámoš Levák mi dal kradenou kopii WordPerfektu,
a tak se trochu pokouším zmáknout příkazy na klávesnici. Moje velký přání
je bejt jednou schopnej přemístit celej odstavec na jedinej povel.
		-- C. D. Payne: Mladík v odboji
%
SOBOTA, 5. SRPNA
	Vrátil sem se z knihovny a načapal mámu, jak se na gauči muchlá se
svým ohavným šamstrem Jerrym. V tu ránu vod sebe vodskočili a předstírali
hluboký zaujetí tapetama na stěně. Nechápu, proč matka chce, abych věřil,
že jejich vztah je čistě platonickej. Ať to vemete z kerýkoliv strany, na
celibát sem mnohem větším přeborníkem než ona.
	Jerry je řidič náklaďáku, což ho naštěstí často drží mimo město.
Jeho největším přáním je dostat se do trvalýho invalidního důchodu.
(Každej člověk potřebuje nějakej ten sen!) Posílá žádost za žádostí, ale
ti zaprdění byrokrati v Sacramentu i nadále trvají na pořádném rentgenovém
důkazu degenerace. (Měl by jim poslat snímek svý řepy.)
		-- C. D. Payne: Mladík v odboji
%
SOBOTA, 5. SRPNA
	Po dvanácti letech s tatou dospěla máma k názoru, že potřebuje míň
intelektuálního partnera. Ne že by se tata svým neustálým kulturním
vychloubáním kvalifikoval na bůhvíjakýho myslitele. Jeho intelekt má vážně
obdivuhodnej rozsah: od vyčpělýho k vyčichlýmu, s trochou místa pro
všechno banální, nanicovatý a plytký. Ale Jerryho šedou hmotu nelze
přístrojem ani zaznamenat. Ručička sedí na kreténismu a nehne se ani o fous.
		-- C. D. Payne: Mladík v odboji
%
PONDĚLÍ, 7. SRPNA
	Natřel sem si pokoj. Vyblitá růžová je ta tam. Byla to ale pěkná
fuška. Sem tak rád, že sem intelektuál a nemám před sebou perspektivu
celoživotní votročiny tohodle druhu. Mnohem radši budu sedět u počítačovýho
terminálu a nechám si voblbovat mozek elektronovým paprskem.
		-- C. D. Payne: Mladík v odboji
%
PONDĚLÍ, 7. SRPNA
	Když se máma vrátila z práce, vykřikla a řekla, že to u mě vypadá
jako ve vězeňský cele zadrženejch příslušníků IRA v Ulsteru. To, co ti
nešťastníci dělaj se svejma zdma, pravda nenajdete na stránkách Domova.
Řek sem jí, ať se nevzrušuje, že toto podivný provedení teď děsně frčí
a že by si za dosažení stejnýho výsledku natěrač řek o pěknej balík.
	Zavrčela, že do mýho pokoje už nikdy nevkročí. Nic lepšího sem už
měsíce neslyšel!
		-- C. D. Payne: Mladík v odboji
%
NEDĚLE, 12. SRPNA
	Zase jedna zábavná neděle v Marinu s tatou a Lacey. Jedno
z porozvodovejch traumat je to, že děti sou souzený pravidelně trávit
jistej čas se svejma fotrama. V normálních rodinách se otcové a děti
k oboustranné spokojenosti navzájem ignorují.
		-- C. D. Payne: Mladík v odboji
%
SOBOTA, 18. SRPNA
	Sem na prázdninách. Je to k nevíře. Tohle píšu ručně do
opravdickýho sešitu s tím, že to pak přepíšu do počítače. Je to šílená
dřina. Ale zřejmě v dobách, kdy tužka byla čerstvej vynález, to musel bejt
vobrovskej pokrok. Pak k ní ňákej génius vymyslel gumu a všichni se jali
apgrejdovat.
		-- C. D. Payne: Mladík v odboji
%
SOBOTA, 25. SRPNA
	"Nevím, Nicku," řekl Levák. "Sem tím vším už tak traumatizovanej,
že už se mi asi nepostaví. Myslím, že jsem impotentní.."
	Jo, přesně tak to řek.
	"Nebuď na hlavu padenej," řek sem mu. "Přece nemůžeš bejt
impotentní, je ti teprv čtrnáct. To se přece chlapům stává až tak kolem
třicítky."
		-- C. D. Payne: Mladík v odboji
%
STŘEDA, 5. ZÁŘÍ
12.30 -- Nemůžu skoro ani psát, jak se mi třepe ruka. Díky bohu, že
opravovat překlepy na počítači je tak jednoduchý. Je mi opravdu líto těch
ubohejch mladejch literátů v minulosti, kteří museli psát svý deníky na
obyčejným psacím stroji.
		-- C. D. Payne: Mladík v odboji
%
ČTVRTEK, 6. ZÁŘÍ
	Další mučivě bezesná noc. Sem přesvědčenej, že kdybychom spočítali
všechny mý stresový faktory, vyšplhal bych se do čela nejrizikovější
skupiny. Jen doufám, že nemám v mozku nějaké přehlédnuté aneurizma
- protože to bych jinak teď kdykoli moh klesnout k zemi mrtev.
	Máma za svý tvrdý autoritářský jednání už asi platí. Dnes ráno
zase blila. Když sem ráno vstával, praštilo mě do nosu čerstvý aróma
zvratků, táhnoucí se celým schodištěm. Naštěstí spolu nemluvíme, a tak sem
jí nemusel nabízet žádnej hranej synovskej soucit.
		-- C. D. Payne: Mladík v odboji
%
PÁTEK, 7. ZÁŘÍ
	Poslední den letních prázdnin sem se probudil jako domácí vězeň,
odloučenej od své nejmilovanější, nemocnej láskou, doslova bez vindry,
s narůstající glocnou a držkou plnou jebáků. Brzy budu figurovat ve
statistice jako další oběť tragickýho zanedbání veřejnýho vzdělávacího
systému středních škol.
	Máma blila v tahu už třetí den ráno. Přesná jako hodiny,
vyprázdnila svůj kýbl v 7.06. Zajímalo by mě, jestli jí ty játra tak
chutnají i cestou ven. Doufám, že brzy navštíví doktora - začínám mít
dojem, že se jedná o zvracení z rodičovskýho pocitu viny. Ale nikdo přece
netvrdil, že vychovávat puberťáka je něco obzvlášť jednoduchýho.
		-- C. D. Payne: Mladík v odboji
%
STŘEDA, 12. ZÁŘÍ
	Další podnětnej den v knihovně. Je teď už delší dobu slunečno,
a tak je většina bezdomovců venku a maká na chytání bronzu. Knihovna
je tudíž příjemně poloprázdná a páchne to tam jen v určitejch místech.
Většina smradlavců je mezi samotným personálem. Je to pěkná sebranka
nahastrošenejch ztroskotanců. A neexistuje pro ně žádná omluva, protože
knihovna odebírá všechny stylový módní časopisy. Myslím, že by se jejich
čtení mělo zařadit mezi měsíční povinnosti pro všechny zaměstnance
(a možná i pro ty houmlesáky).
		-- C. D. Payne: Mladík v odboji
%
STŘEDA, 10. ŘÍJNA
	Myslím, že napíšu do lékařskýho časopisu New England Journal
of Medicine, že sem právě objevil příčinu klinický deprese: rodiče!
		-- C. D. Payne: Mladík v okovech
%
STŘEDA, 17. ŘÍJNA
19.30 -- (...) "Chytrému napověz," odpověděla Lacey a trochu se
jí to s metaforama pomíchalo, "ať se směje poslední."
		-- C. D. Payne: Mladík v okovech
%
SOBOTA, 29. LISTOPADU
10.45 -- Joanie nás donutila mluvit šeptem a chodit po špičkách,
protože Philip se uchýlil do jejich společnýho pokoje, aby tam
pokračoval na "své nové, moc důležité knize". Pět minut nato nás
vyděsil řev, při kterym stydla krev. Za moment se mezi dveřma
objevil zsinalej Philip a vypadal ještě pomateněji než obvykle.
    "Je pryč!" vydechl. "Celý můj rukopis! Tři roky práce kompletně
zmizely!"
    Aspoň to toho vola naučí, aby si příště dělal záložní kopie.
Jako vědec měl už dávno vědět něco o tom, že spolehlivost
techniky je krutej mýtus.
		-- C. D. Payne: Mladík v exilu
%
